Rusko se chce podle Kyjeva do konce roku pokusit o změnu vlády na Ukrajině. Jak moc je tamní společnost a politická scéna po téměř 21 měsících plnohodnotné války jednotná? A má Volodymyr Zelenskyj stále dostatečnou podporu?
„Loni spasitel, dnes opuštěný poustevník, který se i nadále snaží zachránit svět.“ Podobnými výrazy komentovali mnozí Ukrajinci říjnový článek vydaný ve věhlasném americkém magazínu The Time. Ústřední postavou v něm totiž nebyl nikdo jiný než jejich prezident Zelenskyj. Jeho portrét už však potěšil méně.
Osamělý, smutný opatrně se ohlížející, jestli za ním ještě někdo stojí. Přesně tak působila hlava státu na některé čtenáře na úvodní obálce časopisu. Leckdo by pak jeho nejistou podobiznu mohl doplnit slovy „odchod z výsluní“.
Časy, kdy „malý velký muž“ Volodymyr Zelenskyj platil za celosvětovou celebritu, kterou si předcházejí i američtí kongresmani, jsou už zřejmě hudbou minulosti. Krvavý konflikt na Ukrajině se z titulních stránek světového tisku pomalu vytrácí a nahrazují ho pro změnu války v jiných koutech světa. Spolu s tím začíná pomalu, ale jistě vyhasínat prezidentova hvězda.
Zelenskému vyčítají, že zemi dostatečně nepřipravil na ruský vpád. Neinformoval ji včas. Jediné, co na něm oceňují, je, že neutekl do zahraničí.
Zatímco loni sklízel doma i v zahraničí potlesk a ovace za ukázkové osvobození Charkovské a části Chersonské oblasti, letos v Kyjevě optimismus výrazně opadl a dostavilo se hořké vystřízlivění a frustrace. Plánovaná protiofenziva se zadrhla a nevypadá to, že by se do konce roku Ukrajincům podařil větší územní postup. Místo toho čelí na východě zesíleným úderům ruské armády a obávají se ztráty města Avdijivka.
Za Porošenka by bylo líp
Válka se v zemi táhne už téměř 21 měsíců, život se ovšem čím dále více vrací do zajetých kolejí. Nové problémy přibyly, ty staré však neodešly a začínají opět probublávat na povrch. Přetrvávající korupce, nízké platy i důchody a naopak vysoké ceny za veřejné služby či nezaměstnanost. Právě tyto oblasti podle nedávné ankety Ukrajince nejvíce pálí, samozřejmě až po důsledcích ruských útoků.
Nespokojenost s prací státních institucí se pak propisuje i do průzkumů. Důvěra ve vládu a Nejvyšší radu zažila po loňském nárůstu pořádný otřes a v říjnu se vrátila na své „staré“ předválečné cifry 39 % a 21 %.
Čtěte také: Za selháním protiofenzivy je přehnaná sebedůvěra ukrajinského velení. Hrozí fatální následky
Do toho všeho se doposud utlumený politický život opět probouzí ze spánku a zlaté pravidlo „nekritizujeme v době války hlavu státu“ přestává platit. Jako zářný příklad zde může ostatně posloužit exprezident, oligarcha a Zelenského velký konkurent Petro Porošenko. Oba muži se sice nikdy v lásce příliš neměli a v předválečné éře spolu byli ve sporu, úderem 24. února 2022 však uzavřeli nepsaný smír.
Postupem času, jak uvedl pro Voxpot redaktor Ukrajinské pravdy Roman Romanjuk, se ovšem začala Porošenkem vlastněná média stále více nepřímo do prezidenta a jeho týmu navážet.
„Vyčítají mu, že zemi dostatečně nepřipravil na ruský vpád. Neinformoval ji včas. Jediné, co na něm oceňují, je, že neutekl v prvních dnech invaze do zahraničí,“ přibližuje redaktor narativ, jaký vytvářejí Porošenkovy televizní kanály i členové jeho strany Evropská solidarita. Dodává k tomu, že se jejich rétorika postupně ještě vyostřuje.
Pomyslný politický vaz může Zelenskému zlomit jeho současná konfrontace s institucí, které věří přes 90 % Ukrajinců – s armádou.
Jednou z přebornic je v tomto ohledu třeba poslankyně Evropské solidarity Iryna Heraščenko, jež v posledních měsících nenechává na prezidentské kanceláři nit suchou a vytýká jí kdeco. Počínaje nedostatečným bojem proti korupci a omezováním novinářů a opozičních politiků konče. Své výhrady pak obvykle nezapomíná doplnit slovy, že „za Juščenka a Porošenka by se tohle nestalo“.
I když je v tuto chvíli podle Romanjuka Porošenkův tábor jediným, který nyní v zemi rozehrává vůči Zelenskému politické hry, stále se s kritikou a intenzitou útoků drží na uzdě. „Kdyby mohl, vykřičí to do světa,“ vysvětluje novinář. Zároveň si ale exprezident i jeho strana dobře uvědomují nutnost nevstupovat zatím do velkých bitev, které by mohly rozbít jednotu země, z čehož by se radoval jedině ruský agresor.
Zalužnyj místo Zelenského?
Navzdory všem problémům, pokračující válce a jen pomalým krokem postupující armádě se Volodymyr Zelenskyj co do popularity na domácí scéně v tuto chvíli drží poměrně vysoko. Ačkoliv se důvěra v jeho osobu propadla za poslední rok a půl o 15 procentních bodů, tedy na říjnových 76 %, pořád si může hlava státu podle výkonného ředitele Kyjevského mezinárodního sociologického institutu (KMIS) Antona Hrušeckého k výsledkům gratulovat.
Narůstající hněv občanů a jejich kritika za poměry v zemi totiž zatím míří v první řadě na vládu a parlament. To však nemusí trvat věčně. Pomyslný politický vaz může Zelenskému zlomit jeho současná konfrontace s institucí, které věří přes 90 % Ukrajinců. Tou je armáda, zosobněná hlavně její modlou, vrchním velitelem Valerijem Zalužným.
Dva muži, které si bude pamatovat historie, dva symboly odporu proti invazi, ale i velcí rivalové – prezident Zelenskyj a generál Zalužnyj – poslední dobou zrovna nejlepší vztahy nemají. A co hůře, nastřádané napětí mezi nimi na přelomu října a listopadu poprvé od loňského vypuknutí války vyplulo na veřejnost.
Donedávna se přitom každý takzvaně staral o to „své“. Zatímco hlava státu objížděla svět a zajišťovala podporu Ukrajině za hranicemi, nejvyšší generál se věnoval hlavně vojenským záležitostem. Vzájemně si nepřekáželi a vše fungovalo. To se však změnilo ve chvíli, kdy prezident (byť sám je velitelem ozbrojených sil) podle BBC začal čím dál více zasahovat i do čistě armádních záležitostí.
Čtěte také: Majdan přebírá vládu: Jak se před deseti lety rozhořela revoluce důstojnosti
Trval třeba na tom, jak píše americký think-tank Responsible Statecraft, aby vojáci bránili Bachmut za každou cenu, což velení ozbrojených sil považovalo za strategickou chybu. Podobně neústupně se má prezident projevovat i nyní v případě Rusy obléhané Avdijivky.
Rozkazy přicházející z prezidentské kanceláře mají být dle některých důstojníků občas odpojeny od reality bojiště.
Rozepře a jiné pohledy na průběh protiofenzivy vykrystalizovaly na konci října, kdy vyšel Zalužného článek pojednávající o tom, že válka získala poziční charakter a jednoduše řečeno se dostala do slepé uličky. Tím politikům nepřímo naznačil, aby se ve vyjednáváních o dalších zbraních pro Ukrajinu více snažili.
Vrchní velitel ukrajinské armády Valerij Zalužnyj / Foto: Shutterstock
Samotný prezident se sice udržel a generála na veřejnosti přímo nekritizoval, ale zato si nebral servítky člen týmu prezidentské kanceláře Ihor Žovka. Podle něj slova velitele jen usnadňují práci agresorovi.
Tím však ostrá reakce prezidentské kanceláře neskončila a následovaly personální otřesy. Hned začátkem listopadu Zelenskyj odvolal velitele speciálních sil Viktora Chorenka, a to ještě k tomu bez Zalužného účasti.
Odstřižení zkušeného Chorenka vzbudilo navíc údiv nejen na domácí půdě, ale i ve Spojených státech, s nimiž byl ukrajinský velitel v úzkém kontaktu. Američtí důstojníci si spolupráci s ním pochvalovali. Chorenko měl za sebou i nezanedbatelné úspěchy: jeho jednotkám se dařily údery na velké vzdálenosti a sabotážní operace za ruskými liniemi. Zkušený velitel přitom není z armády jediný, komu dal Zelenskyj sbohem.
Je-li prezidentovi připisovaná emotivnost, impulzivita a chaotičnost, to nejvyšší generál reprezentuje klid, bezpečí a rozvahu.
Podobně neslavně skončila i velitelka zdravotnických služeb ozbrojených sil Tetiana Ostaščenko, kterou hlava státu odvolala teprve v pondělí 20. listopadu.
Že by se nakonec třásla židle i pod samotným Zalužným? I nad touto otázkou se v ukrajinském tisku čile spekuluje. Vyměnit nejvyšší velení armády po neúspěšné protiofenzivě by přece jen nebylo zase tak neobvyklé. Většina expertů se však shoduje, že navzdory viditelným neshodám takovou politickou sebevraždu prezident udělá jen stěží.
Hybridní válka v plném proudu
Z prezidenta hrdiny by se totiž velmi rychle mohl stát prezident odpadlík. Jestliže může někdo současné hlavě státu směle konkurovat v popularitě, je to právě Zalužnyj. Zatímco si prezident podmaňoval hlavně zahraniční veřejnost, statný generál se stal, jak píše redaktor BBC Svjatoslav Chomenko, hlavní postavou právě se píšícího vojenského eposu: Národem milovaný, od politických her a šarvátek oproštěný. Tvrdý, neporazitelný, rozhodný, ve skrytu duše přitom empatický.
V lecčem působí jako přímý protiklad povahy Zelenského. Je-li prezidentovi připisovaná emotivnost, impulzivita či značná dávka chaotičnosti, to nejvyšší generál reprezentuje klid, bezpečí a rozvahu. Zvěsti a fámy šířící se kolem něj zpravidla nekomentuje, rozhovory dává sporadicky, o to více naopak zdůrazňuje svou úlohu vojáka sloužícího vlasti. Jeho autorita ve společnosti je nezpochybnitelná.
Dosavadní úspěch naší obrany spočívá mimo jiné v tom, že u nás neprobíhá tradiční politický boj všech proti všem. Tedy ani prezidentské volby.
Dokladem této souhry téměř ideálních vlastností je podle politického stratéga Andrije Zolotareva i fakt, že se zatím všechny informační útoky mířící na mytizovaného generála rozbijí na kousíčky, a ještě se nakonec obrátí proti tomu, kdo je vysílá.
Ve vzájemných šarvátkách tak nejenže Zelenskyj tahá za kratší konec, ale jeho další viditelné spory se Zalužným by mu mohly v očích veřejnosti výrazně uškodit. A co víc, mohly by potenciálně vydláždit veliteli cestu do politiky, což by neuvítal ani Zelenskyj, ani další možní konkurenti.
Navíc by větší rozkol mezi prezidentskou kanceláří a armádou pouze naboural jednotu společnosti a výrazně by nahrál ruské propagandě. Ta už se v „roztržce“ stihla zorientovat a vytvořila zfalšované video, v němž Zalužnyj údajně odsuzuje „zákeřného Zelenského“ a vyzývá Ukrajince, aby vyšli protestovat do ulic.
Jak ovšem varuje ukrajinské Centrum proti dezinformacím, podobných deepfakes využívajících údajný rozkol mezi armádou a prezidentem se vyrojilo v listopadu více. Nezdá se však, že by to Ukrajince ještě dokázalo nějak překvapit, zvláště ve chvíli, kdy ruská propaganda už v minulosti několikrát Zalužného pohřbila.
Čtěte také: Zelenskyj ve váhajícím Washingtonu: Bez další pomoci prohrajeme válku!
Samotný prezident v souvislosti s hybridní válkou ve středu dokonce prohlásil, že se má Moskva v rámci programu Majdan 3 ještě do konce roku pokusit dosáhnout výměny politického vedení v Kyjevě. Všechny skloňované rozepře a spekulace o nejednotnosti ve vedení země by jí tak mohly dobře posloužit.
Výzev zkrátka čeká Zelenského v blízké budoucnosti více než dost. Navzdory všem potížím i poklesu důvěry však za ním Ukrajinci nadále většinově stojí a vkládají do jeho rukou osud domoviny. Dokladem toho je i fakt, že přes 80 % z nich v říjnovém průzkumu institutu KMIS odmítlo, aby se v zemi na jaře kvůli pokračující ruské agresi odehrály prezidentské volby. Ty tak zřejmě skutečně čeká odložení.
Proti nevystupují tentokrát ani občanská sdružení. Důvod je prostý. „Dosavadní úspěch naší obrany spočívá mimo jiné v tom, že u nás neprobíhá tradiční politický boj všech proti všem. Jakmile by mělo dojít k volbě nové hlavy státu, předcházela by jí jistě divoká kampaň,“ vysvětluje redaktor Ukrajinské pravdy Romanjuk s tím, že by je dle žebříčků stejně vyhrál Zelenskyj.
Společnost by se podle novináře v tomto období jedině drobila a parcelovala. Zdá se tak, že nyní v časech války má současná hlava státu svůj post zatím jistý. Role prezidenta bojovníka a obránce totiž Zelenskému sedí jako málokomu. Jak dlouho však bude jeho charisma a dobré PR stačit, o tom rozhodnou pouze samotní Ukrajinci.
